Květen 2009

Plamínek naděje

9. května 2009 v 21:00 | Temperance |  HP-Jednorázovky
Takže tady je jednorázovka na téma HP. Nic víc vám neprozradím. Všechno potřebné se dozvíte až v povídce.

Spoluautorem téhle povídky je Little H.



Plamínek naděje

Už ani nevěděla jak dlouho tam sedí. Dny, týdny, měsíce? Nebo dýl? Nevěděla a bylo jí to jedno. Poslední malý plamínek naděje, která v ní plápolal pomalu vyhasínal.
Dveře kobky zavrzaly a dovnitř vnikl tenký pruh světla. Zvedla hlavu a když zjistila, kdo vchází zase ji sklopila.
"Nerozmyslela jsi si to?" Promluvil k ní její věznitel.
"Radši zemřít, než žít po tvém boku." Odpověděla ledově.
"Crucio!" vykřikl. Kobkou se chvíli ozýval zoufalý křik, dokud jeho oběť neztratila i tu poslední naději, plamínek vyhasl a ona upadla do bezvědomí.
Probudila se, ale už neležela nahá na studenéb zemi v tmavé kobce, ale na měkké posteli v saténové noční košilce. Otočila se na bok a všimla si lístečku na nočním stolku.
Vzala ho do ruky a přečetla: AŽ SE PROBUDÍŠ UNIJ SE, OBLEČ SI ŠATY,KTERÉ JSOU V TRUHLE NAPROTI POSTELI A PŘIJĎ DO JÍDELNY. TO JE TA MÍSTNOST NAPROTI SÁLU, KDE JME TĚ CHYTILI.
Nejdřív ji napadlo, že nikam nepůjde a zůstane v pokoji. Pak jí ale došlo, že by tam nejspíš zůstala sama, bez jídla a bez pití a to se jí moc nechtělo. Zvedla se z postela, šla se osprchovat a oblékla si krásné šaty, které našla v truhle. Šaty byly velmi pěkné. Byly černé, kouisek nad kolena s bílými svislými proužky a na ramínka. K nim si oblékla černé punčochy a na nohy si obula boty černé barvy se špučku na asi 5 cm vysokém podpatku s páskem přes patu.
Hned jak byla nachystaná vyrazila do místnosti, která byla popsaná na lístečku. Přesně věděla, kde to je.
Otevřela dveře a vstoupila do místnosti. Byl v ní kulatý stůl pro né více jak tři lidi. Kousek od stoju byl krb. Nad ním visel nějaký obraz. Před krbem bylo křeslo, ve kterém někdo seděl.
"Přišla si," pronesl a pak pokračoval: "Jsem rád, že jsi dostala rozum Hermiono." Ona nic neřekla a tak pokračoval: "Sedni si a vypij si nejprve ten lektvar. Pomůže ti proti bolesti a je na rychlé hojení ran, které nejde vyhojit hůlkou." Otočil se v křesle a ona konečně uviděla jeho novou tvář. Tvář Lorda Voldemorta.
Posadila se ke stolu a vypila si lektvar. Po těle se jí rozlilo teplo, rány ji přestaly bolet a některé se začaly zatahovat a jizvy mizely. Vážně se jí ulevilo. Hned jak dopila a položila lahvičku na stůl ta zmizela a na stole se objevilo chutné jídlo a víno. Vše snědla a vypila. Pak ji Voldemort poslal do pokoje. Řekl jí, že si může dělat co chce, ale musí zůstat v domě.
Vrátila se do svého pokoje a strávila tam celý čas až do oběda. Oblékla si jiné šaty co našla v truhle a šla obědvat. Odpoledne byla v knihovně nebo se procházela po domě.
Takhle to šlo další a další dny a jí se to začínalo vážně líbit.
Nakonec přistoupila na jeho návrh, ale už ne proto, aby se zachránila, ale proto, že s tím souhlasila z vlastní vůle. Rozhodla se vzít si lorda Voldemorta a stala se paní zla, paní Raddleovou.


Probudila se.
"Takže to byl jen sen," zašeptala do ticha. Poslední malý plamínek naděje, která v ní plápolal pomalu vyhasínal.
Dveře kobky zavrzaly a dovnitř vnikl tenký pruh světla. Zvedla hlavu a když zjistila, kdo vchází zase ji sklopila.
"Nerozmyslela jsi si to?" Promluvil k ní její věznitel.


Konec...........nebo taky ne :-D